AlpTrek 2016

Auto necháváme v Rakouském městečku Mallnitz. V plánu je dnes dojít do Arthur von Schmid Haus a pak pokud budou síly a čas se pokusit Ferratou na třítisícovku Sauleck.

Ready, Set, GO!!

Stoupáme...počasí super.

Celá cesta vedla krásným údolím...někde tam před námi nahoře je ta chata:))

Některá jezera v Alpách jsou v tak prudkym kopci, že jsou vlastně svisle dolů...

Jakási usedlost:)...naštěstí zavřená (Ti alkoholici by zase chtěli na pivo...a jak se pak ty plány mají stíhat:D).

Už téměř u chaty...

A jsme tam...Ten kopec nad chatou je již zmiňovaný Sauleck. Po příchodu zjišťujem, že dnes je poslední den kdy maj otevřeno...Ale koho to zajímá, když nám uvařej, nalejou...a na noc nás čeká luxusní Winterraum...

Je tak nějak čas na oběd, a tak dáváme oběd:)))...V chatě dáváme pivko a já jídlo. Porce to byla slušná. No sežral sem to, ale při poměrně dlouhym nástupu na ferratu toho pak celkem lituju:D

Začátek ferraty. Je to poměrně těžká ferrata obtížnosti D/E. Kuba už je cvaklej...

Začíná to déčkovou plotnou...

Tato ferrata neobsahuje ani jednou ocelovou kramli, nebo chyt...

Je zde několik kolmých stěn obtížnosti E. Tady Míra otáčí a pokračujeme tedy už jen 3.

Kuba v jednom éčkovym místě.

Za chvíli se Kuba špatně cvakne a v nejhoršim místě se zasekne:D...Sledovat ho jak přendavá karabiny bylo celkem napínavý, ale dopadlo to dobře:D

Pauza byla občas potřeba...

Komár leze...Za ním dole je jezero s chatou Arthur von Schmid Haus.

Super počasí, super výhledy...

Další pauza a tak se pro jistotu fotíme...

Kuba pokračuje dalším obtížnějším úsekem.

Po zdolání několika kolmých ploten se dostáváme na úzký hřeben, po kterým stoupáme až nahoru...

Tento kopec se jmenuje Ankogel (3252mnm). Podle něj se jmenuje celá oblast Alp. Ankogelgruppe...

Komár:)))

Za mnou Hochalmspitze (3360mnm)...

Slunce už nebezpečně klesá, ale vrchol už je naštěstí před námi:)

Jsme tam. Sauleck (3086mnm)...

Tak ještě honem rychle pár fotek okolí...

Hochalmspitze...Zítra je v plánu na tento kopec vylézt....Jak to dopadne se dozvíte:))...

Na Saulecku je dokonce i keška:))

Tak se ještě rychle fotíme a honem dolůůůů..

Cesta dolu byla namáhavá a dlooooouhá...

Dorážíme za tmy. Míra už na nás čekal s uvařenym gročkem ve winterraumu. Máme toho dneska dost...

TD DDDDDD TD DDDDDD :D

Ráno máme na výběr z dvou cest, abychom nešli tou stejnou, kterou jsme včera sestupovali, jdeme po druhé straně jezera. Šlo se sice celou dobu ve stínu ale ukázao se, že to zas tak dobrý nápad není...

Šlo se totiž celou dobu touhle šílenou sutí...Prostě moře kamenů, každej z nich se hejbe a je to prostě nahovno:D

Komár v tý suti někde blbě šlápnul a prořízl si svojí novou botu...no smůla no:D

Ted se možná pletu, ale není to Grossglockner???

Obědová pauza na úpatí Saulecku. Cesta nám trvala o dost déle než sme mysleli...

Pokračovali jsme dál cestou Detmolder Steig, což je jistěná cesta, kam se smí opět jen s příslušným vybavením. Místy je zde ferrata....

Začíná nám být jasné, že vrchol Hochalmspitze už dnes nestihnem...

Ono s báglem na zádech se prostě po skále moc rychle lézt nedá...

Místama to bylo celem akční...Cestu sice občas zjednodušujou ocelové kramle, ale i tak je to celkem napínavá a vzdušná cesta:))

Míra s komárem sestupujou po kolmé stěně dolů, Kuba už se naproti škrábe nahoru...

A Hochalmspitze je ještě taaaak daleko:D

Prostě akční cesta, musíte dávat pozor kam šapete a čeho se držíte. Spadnout nikdo nechce....

Navíc nám docházela voda, takže žerem sníh kde se dá:D...Nějaká ta únava byla, tak dáváme pauzu..

Komár už leze taky..

Společná fotka...

Údolí a v pravo Ankogel...

Místy byla cesta opravdu hodně vzdušná...

A hřeben byl místy ostřejší, než byste si přáli:D

Společná fotka na vrcholu Schneewinkelspitze (3015mnm)..

Zhruba uprostřed fotky hluboko pod námi je jakási bouda. Zatím nevíme o co jde...

Tak:D....Blížíme se do sedla pod Hochalmspitze. Na tehle kopec nahoru vede ferrata Detmolder Grat. Sama o sobě není tak těžká jako ta na Sauleck, ale kvůli ledovcům je tu nutné mít i mačky a cepín. Dnes ho nedáme, ale není všem dnům konec:)))

Pohled směrem ke Grossglockneru...

Pauza v sedle..

Ze sedla je nutné sestoupit na estu Celler weg. V plánu je dojít na Celler Hutte, ale k čemu jsou plány? K h...u:D

Postupně se teda cvakáme na lano a sestupujem dolů...

Cesta je to kurva prudká, jsme rádi, že letos ještě nesněžilo. Nejspíš je to poslední den, kdy se to dalo jít bez maček.

Strmej sestup.

Na horších místech byly občas kramle...

Kuba už je dole pod lanem. Každou chvíli se odtamtud sesype hromada kamení, tak se celkem (ne)těšíme na to co se tam dole děje:D

Po prudké nestabilní suti to dál dolů nešlo, tak obouváme mačky, berem do ruky cepín a jdem po ledu:))...Jsme rádi, že to využijem, když už to táhnem...

Ledovec už je tu značně odtátý...za pár let už tu nebude nejspíš nic. Navíc ho zasypávaj neustálé dávky padajících šutrů...

Západ....

Konečně jsme objevili tekoucí vodu...pijem co můžem adoufáme, že ta bouda na kterou jsme zeshora koukali bude otevřená...

A ona je otevřená:)))..A dokonce dost luxusní:)

Komár se hned pouští do vaření:D

Žerem a za cvíli rozjedem grogpárty:)

Hrajem a pijem. Pravidla jsou jednoduchá, pít může výdy jen ten co už dohrál, a ten co prohraje pije až domíchá a rozdá...hrajem o sirky. Prohrává Míra:D

Už ste někdy srali na takovymhle místě?:D

Je ráno, sbaleno a vyrážíme:)

Dál už byla cesta nohem jednodušší....šlo se prostě po pěšině:)

Jakási hora. Jmeno už si nepamatuju ale má to nějak 2900...

V pravo Sauleck a hřeben s Detmolder Steig...

KOZY!!!

Konečně dorážíme k Celler Hutte. Uvědomuju si jak byl nereálnej plán dát Hochalmspitze a dojít až sem...

Dáváme oběd a menší relax. Není kam hnát:)

Míra se natáhl mezi šutry rovnou do trávy..

Sauleck

Pokračujem dál. Dnešní cíl je Hannover Haus.

Cesta byla i zde pěkná...

Lehce se zatahuje, ale co...sluníčka už máme dost.

A to je on!! Hannover Haus:)) Určitě je otevřenej!! Dáme si pivo a jídlo!!...

....a nebo taky ne:D.. Spaní sme rozdělali přímo na terase. Míra včera prohrál karty a tak sme ho poslali pro vodu na vaření...Když jí konečně donesl, nic nám nebránilo se pořádně přežrat:)

Je ráno. Ochladilo se až skoro k nule.

V týhle mlze kašlem na Ankogel a pokračujem dál podél hřebene.

Kleiner Tauernsee...

Čekáme na Míru s Kubou...Do tohohle kopce se hrozně vlekli:D:D

Ocelové lano jsme vyměnili za tohe modré...

Mundener Hutte...Doplnujem vodu a dáváme oběd:)

Od Mindener Hutte už jdem jen a jen dolů, klesáme zpět do Mallnitz.

Roští

Cesta údolím byla dlouhá ale pěkná:)

Ten Míra....Taky musí vyfotit každý potůček:D

Potok...

Na jaře to tady musí bejt hukot...

Údolí...

Vodopád...:D

No a už jsme dole!!...Hned u prvního stavení obdivujem tato prazvláštní stvoření..

Spoustu zvířat tam měli.

Tak sme se s nima ještě rychle vyfotili...

No a máme to zasebou:)...v autě se převlíkáme a vyrážíme na noční hospodojízdu....Navštívili jsme asi 4 podniky a završili jsme to v Ankogel disko klubu:D...Jak jsem se dostal do spacáku u auta si vůbec nepamatuju.