Datlochata I 2003

Nejdříve jsme na místo určení dorazili já, Radek, Datel a Datlí maminka a tatínek*. Datlobusem jsme dovezli jídlo, pití a nezbytnou sestavu 5 výkonných reproduktorů se 40W subwoofrem. V chatě jsme se vystřídali s Datlí babičkou a tetičkou. Po úpravě chaty k představě naší jsme už konečně šli naproti ostatním. K našemu překvapení jsme zřeli Šéďu, Pavlu, Petru a našeho nového kamaráda Boryho. Dělo se spousta věcí. Byli jsme v lomu, házeli balvany ze srázu, nadávali bagristovi, běhali po lesích v absolutní tmě, padali do Sázavy, atd

Na chatě jedli, pili & DJ's jsme byli.

Někdo dostal ten osudnej nápad, a to vyrazit ven. To by nebyl tak špatněj nápad, i ta tma by se skousla, ale dovolit Datlovi aby nás vedl, to byla chyba. Pravda, nakonec jsme dorazili, ale když jsme se druhý den dozvěděli kudy jsme šli, tak to byl šok. Nejen že jsme lezli po skalách a brodili se potokama, ale, což bylo nejhorší, jsme asi 3 krát prošli těsně kolem chaty.... ale jenom prošli. Nakonec Datel dostal pochvalu, že trefil na neviditelnou lávku.

V neděli jme se bohužel museli rozloučit s Šéďou, Pavlou a Petrou. Potom, co jsme zamávali a bylo odpískáno, jsme opět velkou oklikou dorazili na chatu. Nakonec jsme v pondělí odcestovali i my a Datlí boudu jsme nechali na pospas větru dešti.