Rokytnice 2003 2003

7. března 2003 Jako vždy jsme se začátkem března vydali do hor na Sucháčovu chatu. Odjezd naší malé výpravy (Já- Kuba a Vojta) nasedli jsme v naší milované Lysé na autobus, který nás dovezl až do Mladé Boleslavi, kde jsme přesedlali na rychlobus, nebo také dálkový autobus, který nás vyplivl až v Rokytnici na náměstí. Né že by to z náměstí bylo bůh ví jak daleko, ale na chatu jsme se dostali až za dvě a půl hodiny po různých peripetiích u kulečníku a řešeních filozofických otázek nad džbánkem dobrého piva značky (nebudeme dělat reklamu). Zkrátka poté co jsme vyřešili všechny problémy s žízní a zahnali všechen hlad dorazili jsme už poněkud zlehka do cíle, kde nás očekával již trochu znaveny pan Suchý. Po krátké diskusi jsme se odebrali všichni na kutě, abychom se na druhý den pěkně vyspinkali.
8. března Ráno nás velmi mile překvapil Sucháč na běžky se šlo v uvozovkách až v deset, což pro něj není normální. Taktéž jsme ráno poznali své dva spolubydlící (Honzu a Michala), kteří nás ujistili že Sucháč, má ohledně jídla všude stejnou reputaci a ohledně svých horských túr jakbysmet. Po snídani jsme se vydali na cestu Michalovou škodovkou, která nás zdárně dovezla až pod Lysou horu, kde nás opustil Honza se sjezdovkami, se slovy, že s běžkami už nechce nic mít po tejdnu s Martinem na Lysou (krásné jméno) jsme se vyvezli lanovkou, kde se některým členům nezdálo jak jsem oblečen, a měli spoustu nejapných poznámek, nehledě na to přivolávali na mě ještě studený vítr. Z vrcholu na nás již čekala krásná cesta, která vedla jen z kopce. No samozřejmě dělám si srandu, naše cesta vedla skrz neudržovaný lesík, teď naštěstí pokrytý sněhem, kolem dokola kopce, nahoru dolů kolem říček. Což se samozřejmě neobešlo bez různých pádů, přemetů, skoků po hlavě nazad a podobných, naštěstí byl sníh dosti měkký a místy i dost hluboký. Všichni, (teda hlavně já) jsme si oddechli, když se objevila Sucháčem tolik zmiňovaná cesta s ledovím příkrovem, kde nebylo radno spadnout, nakonec se stejně jelo lesem, odkud jsme se již konečně dostali na krásnou udržovanou cestu, aby jsme mohli vystoupat na Voseckou boudu, kde nás přivítal sýr s hranolky a pivo za 34.90, všichni bez výjimky si dali venku džus, nebo vodu. Pak následoval krásný sjezd tou samou cestou, kterou jsme se předtím drápali nahoru, ale i ten zanedlouho skončil, a nás čekal nový výstup, kde nás jaksi trhla menší skupinka přinejmenším reprezentantů, které jsme se chtěli trhnout mi. Ale naděje umírala poslední, až do konce stoupáku jsme mysleli, jak jim nedýcháme na záda, opak byl pravdou, jen co jsme dosáhli vrcholu reprezentanti ti tam, příjemné bylo, že následovalo opět klesání, aby poté mohlo nastat zase stoupání, a pak zase klesání, to už jsme se ale dostali na veliké louky nad chatou, na který nejeden z nás málem zlomil lyže, já osobně budu muset měnit vázání, poté už jsme čtyřspřeží po louce, které vypadalo as tak že nás Martin všechny nejdříve půl hodiny přemlouval, a potom i půl hodiny držel na cestě dolů, ale jinak krása a velmi AKČNÍ VÝLET. Večer jsme se ještě vydali do pivnice na kulečník, mimochodem jsme s Vojtou všechny převálcovali. Jelikož se však blížila 22 hodina a sní i zavírací doba byli jsme nuceni prostředí pivnice opustit a odebrat se do jiné putyky, kde jsme si dali bůh ví kolikátou večeři a s veselou písní na rtech jsme se ubírali zpět na chatu. Kde jsme se za vzájemného ujišťování, že se zejtra pojede na sjezdy v našem případě na běžky, jsme se odebírali spát.
9.března Samo sebou se ráno nikam nejelo ještě aby, krásně jsme se probudili kolem deváté hodiny posnídali, uklidili chatu a za zvuku čtyřtaktu jsme se ubírali zpět k domovu do naší krásné Lysé v Polabské nížině, kde nejsou žádné Sucháčovi stoupáky, ale samé sjezdy. Zbytek naší výpravy, tedy beze mě a Vojty se ubíral neznámo kam asi tak směrem na Berón.