Nízké Tarty 2018

Kolem páté ráno jsme dorazili do Liptovského Mikuláše a čekáme s novými kamarády na bus:-D.

Šermířská startovní fotka v Liptovském Jánu:-D. Ještě před odchodem jsme v místní chatě skoro všichni znesvětili hajzlíky...nadšený z nás nebyli:-D:-D.

Pauza u krmelce, kde dáváme snídani.

Akce se nesla v duchu šermířů:-D.

Čím výše stoupáme, objevuje se první sníh, ale taky namrzlá cesta...Radek se v jednom místě pekně svezl po prdeli o pár metrů níž:-D:-D.

První vrchol dobyt v cca 10 hodin ráno. Smrekovica 1274 m.n.m.

Sněhu postupně příývalo.

Nebyli by to Slovenské hory, abychom neviděli medvědí stopy.

Byl to pořádnej macek.

Začínalo vykukovat sluníčko. Ještě, že měli Komár s Ondrou ten opalovací krém a sluneční brýle:-D.

S Radkem jsme bez slunečních brýlí viděli velký ho...:-D:-D.

Tak takhle to tam vypadalo jo?:-D.

Stanišovské sedlo. Kolem bylo několik pěkných horských chatiček...aspoň to říkali kluci:-D:-D.

Šermířský klub. Po chvíli chůze po cestě se proti nám vynořil chlap se sekyrou a psem, bylo to zajímavé setkání:-D. Říkal nám, že už tudy chodí několik let, ale dál než k chatám nedošel a že vlastně neví co je dál, prej v důchodu to snad zjistí:-D. Ještě nás upozorňuje, že kousek před námi jsou k vidění medvědí stopy.

Pauza na oběd. Po chvíli vidíme v dáli opět chlápka se sekerou jak, táhne náký slovenský pár do lesa, ukázat jim medvědí stopy o kterých mluvil...pak se po nich slehla zem:-D:-D.

Radek se musel ohlásit:-D.

Po obědě opět začínáme stoupat.

Pohled na Západní Tatry.

Do dnešního cíle chybí necelé 4km, tak jsme již moc nepospíchali.

Opět pohled na Západní Tatry, vpravo navazují Vysoké Tatry.

Pohled směrem na západní hřeben Nízkých Tater.

Umělecká s kořenem:-D

Stále stoupáme, ale žádný spěch:-D:-D.

Na vyhlídce pod vrcholem Slema.

Slema 1513 m.n.m.

V pozadí Slema...za chvíli budeme u salaše na Ohništi kde bylo v plánu přespat...nebo ne??

Od turistické cesty, které byla aspoň trochu prošláplá byla chata ještě dalších 500m, ale tam již žádná prošláplá cesta nebyla. Šel jsem první a snažil se cestu prošlápnout...

...ale každých pár metrů se stejně každý probořil až po koulena do sněhu:-D:-D.

Konečně se blížíme.

Tak co bude tam zalezlej medvěd?:-D.

Naštěstí nebyl, a nebyl tam ani nikdo jiný, tak jsme měli salaš pro sebe. Těch 500m jsme šli přes půl hodiny:-D.

Měli tam zajímavě řešená kamna. Než se setmí, připravujeme dřevo, jelikož jsme ty poslední 4km šli v podstatě až do večera:-D. Bylo potřeba dřevo nařezat a nasekat.

Poté se pouštíme do vaření...všichni už máme hlad.

Potom co Radek rozbil lucerničku, tak tam aspoň rozvítil svíčky:-D.

Radek roztápí kamna.

Vzpomínka na Laponsko:-D:-D.

Už rozjíždíme grok párty:-D:-D. Sníh jsme roztávali přímo na kamnách.

Komár přikládá...

Můj sněhulák, kterej nakonec skončil jako základ pro grog:-D.

Ráno si Komár s Ondrou připravují snídani.

Komár snídá...ale počasí nic moc, venku chčije.

Startovní...té slovenské vlajky jsem si všimnul až teď:-D.

Detail místních kamen.

Salaš na Ohništi.

Klesáme do Svidovského sedla, chčije, cesta je zledovtělá a hrozí nečekané pošmyknutie:-D:-D.

Zlomil jsem se tam přes nákej strom, aspoň že mi žádná z těch větví neskončila v prdeli:-D:-D.

Ondra pije z pramene a Komár mu podává šermířskou hůlku.

Za mraky je vrchol Ohniště se skalní branou, která bývá vidět, když je dobré počasí. Původně bylo v plánu tam včera jít, ale nakonec z toho sešlo.

Přestává pršet, což vítáme...

...ale ne na dlouho, po chvílí začíná opět chcát. Začínáme stoupat se sedla cca 1250 m.n.m. na Rovnou Holu 1722 m.n.m.

Cesta to byla drsná, stále jsme se bořili po koulena do sněhu. Museli jsme se střídat kdo šel první a prošlapával cestu. Informace, že je na horách zmrzlí sníh se moc nepovedla, ale ještě to berem s humorem. Navíc se zvedá vítr, ale mezi stromy nám to moc nepřijde.

Když zmizeli stromy, tak se vítr ukázal v plné parádě, chvílema se nedalo ani jít, navíc jsme se stále bořili a aby toho nebylo málo tak pořád chcalo.

Kousek za Rovnou Holou... Na Rovnou Holu jsme šli asi 2,5h, byli to cca 2km:-D:-D. Všichni jsme totálně mokrý a zmrzlý...Radek dostává křeče...Ondra má tak mokrý rukavice že váží asi 2kg...mě vítr urval pláštěnku na batoh a odnesl jí kamsi...prostě pryč:-D...Komár dostal od Ondry suché náhradní rukavice, tak měl radost...asi na 5 minut, než byli znova totálně prochcaný:-D. Objevil se...

...pocit zmaru a beznaděje:-D:-D.

Těsně před Bocianským sedlem se rozhodujem, že to otáčíme dolů. Dál nemá cenu kvůli počasí pokračovat.

Sestupujem Starobocianskou dolinou dolů s vidinou hospody a teplého jídla.

Ve Vyšné Boce za pomoci osamělé slečny nacházíme hotel, kde jsme se pořádně nadlábli. Rozhodli jsme se, že pojedem ještě v noci domů, tak nám Ohr přebukoval jízdenky:-D.

Dsrný kluci...ale ještě před dvěma hodinama vypadali jinak:-D. Místní říkali, že zítra má být ještě horší počasí. Kolem deváté nás nabírá taxi a jedem do Liptovského Mikuláše.