Nepál 2018

Po napínavém přestupu v Římě, kde jsme na přestup měli asi 10 minut stojíme v Indii v Novém Dillí před letištěm...Že tam bývá smog, to jsme věděli.. Ale, že tam bude až takovej smrad kombinující snad všechny možné druhy smradů, to jsem tedy nečekal. Vzduch zbarvený do oranžova a všude prach...

Potom, co jsme se ubytovali v hotelu Monarch (Kdo chce zažít místní atmosferu, tak doporučuju:D) jsme se vydali na celodenní procházku po městě...Na fotce je jakýsi palác..

Po ulici pobíhaj opice...A Míra je krmil jablkem:D:D

Nové Dillí je zvláštní v tom, že se zde kombinuje bohatství s naprostou chudobou...Obrovské zdobené paláce, davy turistů a hned vedle bezdomovci a žebráci povalující se všude možně...Obchody, metro, restaurace jsou hlídány policií a venku špína, smrad a prostě hnus:D

Další zajímavé paláce. Do ted nevíme, proč se zde s námi všichni chtěli fotit:)...Pravda je, že jsme vypadali trochu "jinak" :D

Řidiči Tuktuku jsou zde hrozně otravní...Prostě nedaj pokoj, dokud se s nimi nesvezete...

A tak jsme vyrazili na projížďku Tuktukem...Kdo nikdy neviděl chaos na Indických silnicích, ten neuvěří jakej to byl zážitek:D...Potom jsme odjeli metrem zpět na ten bláznivej hotel, kde nás ráno místní "hotelier" lehce natáhl...Přece musí taky neco jíst a pít, že? :D

Je 29.10 a my právě přistáli v Nepálu v Kathmandu. Čeká nás další den v další Asijské metropoli:D...

Hotel, který jsme rezervovali přes booking neexistuje, tak se po menších zmatkách ubytováváme v jiném hotelu, který stojí na stejném místě jako ten neexistující...Máme jeden pokoj s jednou postelí pro 5 lidí....no prostě Nepál..:)

Výhled z okna..

Všichni si připadáme jak hrozní vataři :D...Je to dobrej pocit, tak přepočítáváme a přepočítáváme:D..

Samozřejmě jsme vyrazili na procházku po Kathmandu...Zde řeka sloužící jako kanalizace..

Při stavbě domů se tu hledí hlavně na bezpečnost práce. Používají se ty nejkvalitnější klacky co se v lese najdou..

Klasické místní občerstvení a hned vedle opravář všeho elektrického...Takovéto obchudky jsou zde všude.

Menší náhled do kuchyně...Dali byste si?:D....Mekáč byste tu hledali marně..

My nakonec zkoušíme lépe vypadající fastfood a ochutnáváme místní jídlo MOMO knedlíčky :D

Takto vypadají v KTM ulice...Všude prach, špína, cosi tekoucí po ulici...Ale místním to zdá se nevadí...Jsou zvyklí..

Přednost tu má ten, kdo je větší a rychlejší. Proto větší křižovatky řídí policie. Většinou pro jistotu více strážníků najednou..

Tak toto je Kathmandu...

Dokonce jsme našli park...Snad jediné místo, kde bylo alespon trochu ticho a když si odmyslíte tu centimetrovou vrstvu prachu na všem, tak to tu bylo i celkem pěkný.. Vstup byl za 40 NOK, místní to mají za 10...

Je ráno 30.10. a my odlétáme na nejnebezpečnější letiště na světě, do Lukly...

Falca s našim letadlem. Prý dokonce české výroby...

Přežili jsme start. První co bylo vidět z okýnka, bylo havarvané letadlo přímo za ranvejí...Na palubě nás letí asi 10 a s námi na fotce je místní šerpa Tenzing...Jak ho Kuba pojmenoval:D

První výhled na hory....

A je to tu...kejvající se letadlo se blíží k přistávací dráze v Lukle...Pilot má jen jeden pokus...Nad letištěm je skála. Pod letištěm je skála. Uhnout nejde...všude jsou hory...Ranvej je krátká, úzká a ještě do kopce:D

A je to tam:D...Přistáváme v Lukle. Zde konečně začínáme náš trek...

Letiště v celé své kráse...

Ulice v Lukle vzdáleně připomíná vietnamskou tržnici. Jen všude mají oblečení těch nejlepších outdoorových značek...Samozřejmě samé originály:D...Nechybí čelovky Petzel, oblečení Jake Wolfking a podobné světoznámé značky:D

My ale Luklu jen proběhnem. Víme, že se sem ještě vrátíme a na prohlídku tohoto místa bude ještě čas:)

Opuštěné místo to rozhodně není. Po cestě chodí Šerpové, trekaři, jaci, osli...

První den jdeme do Phakdungu. Podél cesty jsou postaveny různé budhistické stavby...

...a opravdu skoro na každém kroku jsou modlitební mlýnky. Každý si může zatočit a tak očistit svou duši :).

Karavana oslů nesoucí zásoby do převážně do Namche Bazaru. Cesta z Lukly trvá dva dny.

Jdeme hlubokým údolím...Čas od času se nad námi objeví nějaká ta vyšší hora..

Na cestě je opravdu rušno:)

Šerpa. Slovo šerpa se u nás používá jako označení pro lidi, kteří nosí po horách zásoby. Málo kdo ale ví, že Šerpové jsou etnikum žijící právě zde v Nepálu. Ne všichni se zde živí jako nosiči, ale protože jsou na vysoké nadmořské výšky zvyklí a pohyb po horách s velkou zátěží jim nedělá problém, potkáte jich tu opravdu hodně.V horách jako průvodci a nosiči si totiž vydělají mnohem více, než v jiných částech Nepálu... Někdy nevěříte vlastním očím co všechno jsou schopni vytáhnout do kopce...

Přicházíme do Phakdingu. V levo si povšimněte kamených desek s vyrytými symboly. Pravděpodobně jsou na nich vyryté Budhistické mantry... :)

Nabíráme vodu v prameni. Vodu pro jistotu filtrujem a chlorujem.

V Phagdingu si dáváme pivo. Kluci zde ochutnali první Jaksteak. Ale prý hrůza a děs:D

Naše ubytování...Po večerní procházce Phakdungem dáváme na pokoji ještě nějaké to pivo....Poslední na hodně dlouho. Ve vyšších nadmořských výškách nás chut na alkohol jaksi přešla:D.

31.10.A my vyrážíme směr Namche Bazar.

Všichni nepálci žijící v oblasti už dávno pochopili, že turisti mají peníze a tak je v každé vesnici několik krámků a stánků, kde můžete koupit vše potřebné. Od vody, jídla až po expediční oblečení.

Míjíme vesnici Monjo a vcházíme do národního parku Sagarmatha.

Kuba točí mlýnky...Budiž jeho duše očištěna..:)

Budhistické nápisy...

Čekáme na Kubu, kterej někde loví kešku....Pauza a svačinka před závěrečným stoupáním do Namche Bazaru nikomu nevadila.

Nebe bylo po téměř celou dobu naprosto čisté bez mraků.

Cestou do Namche Bazaru se několikrát přechází z jedné strany břehu řeky na druhý pomocí těchto lanových mostů.

Tady je vidět i nejvyšší most, přes který je nutné přejít. Za kopcem nad ním už je Namche bazar.

Nejvyšší Hillaryho most. Přechodu se bát nemusíte. Všechny lávky jsou ve skvělé kondici. Problém může nastan jedině, když se zde střetnete s karavanou jaků..

Já, Fakca, Kuba, Komár a vodopád

Hotel Kamal mohu jedině doporučit. Skvěle se tu najíte a pokoje jsou relaticně čisté. Jako po každém jídle pijem big pot (velká červená termoska vpravo) čaje...

Za večer jsme vypili i 3 bigpoty. Vycházelo to na cca 9 hrnků čaje pro jednoho. Doplnovat tekutiny bylo důležité..

Výhled z okna na noční Namche Bazar.

Město je v podstatě jedno velké tržiště. Najdete zde obchody se suvenýry, restaurace, bary, levné i drahé obchody s expedičním vybavením, obchody s oblečením, pekárny. Je zde dokonce i pošta, banky, bankomaty...prostě úplně všechno.

I Namche Bazar má svůj kláštěr

1.11. V Namche Bazaru zůstáváme dvě noci. Dnes je aklimatizační den a my jdeme na lehko do vesnice Khunde, Kde Edmund Hillary založil nemocnici a školu pro malé Nepálce :)

Stoupáme nad Namche Bazar a všude kolem nás jsou hory...Kdo by to by řekl uprostřed Himalaje :D

Letiště Syangboche. Využívá se pouze pro zásobování.

Poprvé se nám ukazuje 6856 metrů vysoký Ama Dablam. Je to pravděpodobně nejnezaměnitelnější hora v okolí. Výhled na ní budem mít ještě několik dní...

Ama Dablam v celé své kráse..

Vesnice Khunde. Vlevo je kláštěr ke kterému máme namířeno...

Zde jeden z největších modlitebních mlýnků...Nebo v tohle případě asi spíš mlýnů..

Ke kláštěru v Khunde jsme zrovna dorazili ve chvíli, kdy zde probíhala modlitba...Zkusíme jít dovnitř.

Nepálka která obsluhovala mnichy, nám dovolila sednout a nalila nám čaj. Na fotce je vidět, že i někteří mladí nepálci si zvolí tento život...

bylo zde asi 8 mnichů...Hráli na různé flétny a bubny a zpívali zvláštním hrdelním hlasem jakési mantry. Byl to zážitek

Klášter byl nádherně vyzdoben. Všude po stěnách jsou malby s budhistickými motivy. Po čase jsme se odhodlali a potichu odešli...Modlitba probíhala dál, tak jako pravděpodobně každý den.

Náměstí ve vedlejším Khumjungu. Zde se nachází Hillaryho škola.

Dáváme sváču na místě zvanem Everest View...Vidět ale bylo prd, protože se mezitím zatáhlo...No budem si muset na ten Everest ještě počkat.

Scházíme zpět do Namche Bazar.

Namche Bazar

Ještě procházíme uličkama a koukáme co by se nám mohlo hodit...

Je dobré se ptát na ceny a smlouvat...můžete pak nakoupit i o 50 procent levněji, než byla původní nabídka...I ceny v jednotlivých obchodech se liší...

2.11. Je ráno, je jasno a tak jakmile zacházíme za zatáčku objevuje se za námi poprvé Mount Everest. Už mužem domu:D

Zajímavé motivy:D

Cesta z Namche bazar do Tengboche je hodně široká....I tak byl občas problém karavaně jaků uhnout.

Sušená jačí hovna...Oblíbená místní pochoutka....Ba né:D. Jačí hovno se plácne na kámen, usuší se a pak se s ním topí:). Je tedy naprosto normální, že vám na guesthousu zatopí právě jimi...Potom Vám stejnýma neumytýma rukama připraví večeři...To je Nepál:)

Everest (8648mnm) A vedle 7861 Vysoké Nuptse, Které zakrývá o něco menšího souseda Everestu Lhotse (8561mnm). Uplně vpravo Ama Dablam (6856)

Největší kláštěr v této oblasti je v Tingboche. My zde nacházíme ubytování v Taschi Deleck Lodge a jdem se do kláštěra podívat..

Pohled na Taschi Deleck lodge od kláštěra.

S výzdobou a malbami si někdo dal opravdovou práci.

Vchod do kláštěra. Uvnitř bylo plno turistů a modlitba byla oproti té v Khunde trochu strohá:D...

Velice častý motiv na zdech uvnitř kláštěrů...

Večeře

3.11. A my vyrážíme do Dingboche. Zde ještě ranní pohled na kláštěr v Tingboche.

Zastavujejm se ještě v nejvýše položené pekárně na světě a už mažem dál vstříc nástrahám Everest treku :D

Ráno bylo chladno, ale krásně jasno.

Před námi je pořád Ama Dablam.

I na Everest treku občas narazíte na původní obydlí z dob kdy tu byli jen pastevci..

Po zaplacení jakési předrezervace na ubytování přicházíme do Dingboche ( 4350mnm). Chvíli hledáme vhodný guesthouse, ale nakonec se podaří...Spíme sice rozděleni ve dvou budovách a podmínky už jsou takové "horší", ale dá se to. Večer mě poprvé šíleně bolí hlava.

4.11. První příznaky výškové nemoci už zde pocitujem všichni...Všichni bojujem s bolestmi hlavy. Nutné je hodně pít a občas tam hodit ibáč.

Dnes jdem jen na aklimatizační procházku do nedalekého Chukungu.

Nad námi se ukazuje z leva Nuptse a Lhotse. Everest je zakryt právě hřebenem Nuptse.

V Chukungu nebylo nic moc k vidění. Mě zaujala pouze tato kadibudka:D...

Poobědváme zde, chvíli relaxujem a rozhodujem se ještě povyjít trochu výš...Fouká a je zima

Vyšli jsme až do výšky cca 4900 metrů nad mořem na jakýsi bezejmenný vrcholek. Musim uznat, že zde bylo pro mě jedno z nejhezčích míst...Chvíli se rozhlížíme a mažem zpět. Nikomu zde není moc dobře..

Večer sedíme, jíme, pijem...V guesthousech už je pěkná kosa. Všichni seděj v péřovkách. Kuba si platí Everest link a přestává si s náma povídat:D...Mírovi je blbě...

5.11. Mírovi je ještě hůř a tak po vyšetření místní zdravotní sestrou a po změření obsahu kyslíku v krvi nefungujícím přístrojem se rozhoduje, že se vrátí do Pheriche. Falca jde s ním, takže pokračujem už jen já, Komár a Kuba.

Nepálští horští psi....pohoda, válečka, nezájem...

Taboche a Cholatse - oboje mají kolem 6500 metrů...Jdeme po rovince zhruba 4500 metrů nad mořem a máme takovéhle výhledy...To je prostě super začátek dne. Jdeme vycházkovym tempem...

V Lobuche (4950mnm)...Takto vlastně vypadaly všechny pokoje. Dvě postele vedle sebe, naproti dveřím okno a pod ním skřínka...Na postelích byly deky, nebo peřiny...

Komár právě nalévá masala tea z big potu....a Kuba má Everestlink:D. Po odpolední debatě s nějakým Italem, se rozhodujem to zítra nabombit a dojít do Everest BC, na Kalla Pathar a vrátit se zpět na Lobuche...Zdálo se to jako super nápad..:D

6.11. Den D. Označen v mých poznamkách jako BRUTAL DEN...My ho ještě trochu zbrutálnili vynecháním noci na Gorak Shepu...

Ledovec Khumbu

Fronta v místě zvaném Lobuche pass...Trochu hustší vrstevnice a jak se to pěkně štosuje..

Ta veliká hora se jmenuje Pumori (7161). Pod ním Kala Pathar jehož výška je různá...Viditelný vrcholek má 5550 metrů nad mořem. Dole je vidět Gorak Shep.

My ale kolem Gorak shepu jen projdem a pokračujem dál podél ledovce na Base Camp Everestu.

Tempo je kriticky pomalé. Jsme sevřeni nejvyššími horami na světě. Mt Everest odsud ale vidět není. Je schován za Nuptse. Vlevo je Lingtren (7161), uprostřed Khumbutse (6636) a v pravo Changtse (7543). Uplně v pravo je hřeben Nuptse. Za těmito horami už je Tibet.

Jsme tam...V základním táboře hory Mount Everest, 5380 metrů vysoko. Dál už se bez povolení nesmí...V kempu v listopadu nikdo není...Horolezci sem přijedou až za půl roku. Z Everestu je odsud vidět jen tenký proužek uplně vlevo nahoře. Hora nad námi je Nuptse.

Base camp leží přímo na ledovci Khumbu. V podstatě to je jen hromada kamení na ledu.

Nás ale čeká ještě výstup na Kala Pathar...Toto je jediná fotka z výstupu. Přede mnou jde komár, jsme asi 5600mnm. Vrcholek Kala Patharu se obchází a jde se ještě výš až do výšky 5648 metrů...GPS mi nahoře ukazovala 5634, takže tak nějak:D

Z Kala Patharu je super výhled na Everest, a ledovec Khumbu..

S komárem jsme na vrchu...máme toho dost. Tak se fotíme. Kuba je nekde pod námi...

Ještě fotka s Everestem zeshora...Proč tak blbě čumim nevim... Na vrcholu jsme asi 10 minut a běžíme dolu. Dobře nám tam moc nebylo.

Dole v údolí už je mlha...to my tu máme krásně sluníčko...zatim:D

Dole na Gorak Shepu jsme počkali na Kubu, kterej došel na vrchol chvíli po nás a vyrazili do Lobuche. Jakmile slunce zapadlo, tak už byla pěkná kosa...Do Lobuche dorážíme za tmy a máme toho opravdu dost.

7.11. Opouštíme Lobuche...Jdeme většinu trasy z kopce a jen kousek...

Někteří "lepší" šerpové měli své jaky...

V téhle nadmořské výšce přes noc všechno zamrzá...

Byl to takovej relax den...Nebylo kam se hnát..

Jezero Cholatse Tso

Jdeme do Dzonglhy (4800)...To je z Lobuche opravdu kousek, ale měli bychom se tam sejít s Mírou a Falcou. Mírovi už je lépe a tak s námi budou pokračovat...Někde mezi těmi vrcholky je obávaný Cho La pass...

8.11. Ráno spíme pěkně dlouho...Dnes nikam nejdem. Ještě dopoledne přichází Míra s Falcou...Tak se fotíme u hromady hoven na topení a jdem se projít. Chcem najít čerstvou vodu a kuba se chce umejt:D..

Na tomhle šutru se rozhoduju dál nejít, tak se tu fotíme...A vracíme se zpět. Až na Kubu, kterej jde dál hledat vodu..

Byl zde luxusní výhled na Ama Dablam...ta hora je prostě pěkná ze všech stran...

Válíme se, pijem, kecáme....

Nutno říct že hlady jsme netrpěli...Jídlo zde bylo opravdu vydatné a někdy až moc:D

9.11. Dnes vstáváme brzo a vyrážíme na Cho La pass. Někteří lidé říkají že potřebujem mačky a že to je nebezpečný a kdo ví co...Všelijaké legendy se o Cho La passu vypráví...

Po chvíli strmého stoupání znovu atakujem 5000 metrů..

Žádné teplo tady v těch výškách..

Komár pozuje s Ama Dablamem:D

Za Kubou nejspíš Lobuche (6145 metrů)..

Konečně se dostáváme na ledovec...Trochu to klouzalo, ale žádnej extrém to nebyl...Led měl sice nepříjemně ostré hrany, ale aspon se bylo o co zaseknout botou...

Při dodržení alespon základních bezpečnostních zásad tudy není problém touto dobou projít...

Uklouznutí by ale přinejmenším hodně bolelo...Dole na ledu ležící šerpský batoh dával tušit, že se tu občas nějaká nehoda stane...

Potkali jsme tu kluka kterej byl hodně nebezečnej sám sobě i ostatním...a dalo by se říct, že riskoval život kvůli flašce vody...Vubec nevěděl jak se pohybovat po ledu a kam až muže jít...

My jsme se ale v klidu dostali až nahoru...Takže sedíme, obědváme a kocháme se výhledy:D

Cho La pass 5370 mnm zdolán...

A my se pořád válíme...

A pořád...

A už se neválíme...Z Cho la passu se jde dolu nepřijemnou sutí a Mírovi z toho až vylítla nudle z nosu..

Cho La pass je někde zhruma nad Mírovou hlavou...Pokračujem do Dragnagu - našeho dnešního cíle.

Dragnag...přicházíme za mlhy a šera...

Šerpské děti...

10.11. Místní způsob na ohřev vody...Dokázalo to ohřát vodu až k varu.

Ledovec Ngozumpa...Cesta přes něj někdy prý bývá nebezpečná...tentokrát se ale dá přejít naprosto bez problémů...Vzadu se poprvé ukazuje další velikán - Cho Oyu (8201mnm)

Tento den jdeme opět jen kousek...do Gokya. Kopec nad ním, který je v mlze (Gokyo Ri) pro dnešek vynecháme právě proto, že je v mlze:D..

Jak odpočívající na vyhlídce na jezero Dudh Pokhari...

Přicházíme do Gokya...Ubytováváme se v hotelu Fitzroy Inn..

Dáváme YakBurger, kterej je opravdu super...

Venku se zatím pěkně zatáhlo. Místo plánovaného výšlapu na Gokyo Ri kluky ukecám aspon na procházku k dalšímu jezeru, které je ehmmm....někde za náma..:D

Cho Oyu a vrtulník

11.11. Ráno bylo zase nádherně a tak jdem na Gokyo Ri dnes...Chyba to rozhodně nebyla..

Pro mě asi nejnáročnější výšlap...srdce mi takhle snad ještě nikdy nebubnovalo...

5357 metrů vysoké Gokyo Ri...Jsme tam..Za námi vpravo Everest a Lhotse..

Pohled na druhou stranu. Byl jsem zde dvakrát na velký..Vytvořil jsem si tedy svůj osobní výškový rekord i v tomto...No prostě s.át s výhledem na everest v bezmála 5400 metrech...To je zážitek :D

Mount Everest (Nepálsky Sagarmatha, Tibetsky Chomolungma) - 8848 metrů nad mořem...

Míra fotí Everest a za ním je Cho Oyu...

Uplne vpravo v dálce je ještě vidět další 8k vrchol - Makalu (8485). Z Gokya Ri jsou tedy vidět dokonce 4 osmitisícovky - Everest, Lhotse, Makalu a Cho Oyu...

V některých guesthousech dostanete před jídlem horký mokrý ručník k otření všeho nezbytného...Například Rukou a obličeje...

12.11. Směrovka ukazuje náš další směr...Gokyo údolím se vracíme zpět do Namche...

Jezero Taboche Tso a Cho Oyu...

Klesáme do údolí...

Dáváme pauzu na sušený maso.

Yak - využívaný šerpy hlavně pro jeho sílu, výdrž a houževnatost...

Míra se rozhlíží po okolí...

Čas od času potkáte na treku koše na tříděný odpad...Je vidět, že nepálci se zde o přírodu starají. V horách je čisto a cesty jsou upravené...

Ještě zpět k Cho Oyu:D...

Za mlhy přicházíme do Dole Rezort v Dhole. Nutný je říct že Dhole vůbec není dole...Jsme pořád nad 4000 metry nad mořem.

13.11. A my pokračujem do Namche

Procházíme kolem směrovky rozdělující Everest trek a Gokyo trek...V Namche bazar jsme se ubytovali ve stejném guesthousu jako před 14 dny. Večer byla procházka po namche a nákup suvenýrů...

14.11. Kuba toho nakoupil tolik, že mu ani batoh nestačil:D... Na fotce je místní prádelna...

Poslední pohled na everest...Kluci tvrděj, že ho odsud viděli už před 14 dny...Já jim ale nevěřim:D

Zvláštní to zvyk...Až by si člověk řekl, že se tu ti lidi snad nuděj...

Opouštíme hranice národního parku...

15.11. A jsme opět v Phakdingu...Ubytování domlouváme v Buddha Lodge. Majitel - Dorjee Sherpa co stojí vedle kuby byl několikrát na Everestu...Maj tam výbornej jačí steak - doporučuju:)

Náboženské stavby s mlýnky..

I přes to, že oblast je vysoce turistická, zde někteří Nepálci žijou v hrozných podmínkách...Špína je prostě něco, na co si tu člověk musí zvyknout.

Jsme v Lukle. Ubytovali jsme se v Guesthousu a takové zvláštní stařeny. Po tom co jsme si obědnali jačí steak velikosti asi 4x4 cm, kterej byl navíc připálenej a tvrdej a hnusnej jsme si obědnali šerpa tea...Všechny nás zajímalo co je ten pověstnej čaj, po kterym maj šerpové takovou sílu a energii...Obědnali jsme ho rovnou asi 5 litrů. Mírův výraz myslim vystihuje dokonale tu skvělou chuť. S velkými problémy jsme každej vypili jeden hrnek (Míra to nedal vubec:D). Nojo...Ale co s těma zbylejma litrama...Přece nemužem stařeně říct že je to hnus...Vymyslel jsem teda plán, že to vylejem do záchoda. Míra za trest, že to nevypil hlídal dveře, jestli stařena nejde z kuchyně a já doběhl na záchod a vylil to:D...Když se pak stařena ptala jaký to bylo, řekli jsme, že super, ale že vyzkoušíme něco jinýho:D...

16.11. Po včerejších večerních deštích nikdo nevěděl jak budou letadla z Lukly lítat. Na letišti se postupně nashromáždila tak stovka lidí a všichni se tlačili k jedinýmu východu mezi letadla. Vždycky se dveře otevřely a nepálec co to tam mě na starosti začal hulákat jakési číslo(Asi číslo letu, ale nikdo to nikdy pořádně neslyšel). Pár lidí vyběhlo ven a odletělo...Tak se to opakovalo asi dvě hodiny až se usmálo štěstí i na nás...Prostě chaotičtější letiště na světě není...

Samotnej let proběhl v pohodě...

Tágem jsme se dopravili do hotelu, kterej vybral Kuba a já musím uznat, že byl o kapánek lepsí než hotel, v kterym jsme tu spali naposled:D

Večer jsme se šli projít po turistické části Thamel.

Thamel je čtvrt v KTM, kde je obchod vedle obchodu s nejrůznějšími suvenýry.

Večer se obchody zavíraj a v ulicích začíná "noční život"..

My jsme navšívili známý bar u Toma a Jerryho, který je proslaven mezi všemi trekaři co se vrátí z hor...K večeři byl popcorn zdarma, kterýho jsme snědli neskutečný množství. Večer se to tu slušně rozjelo a tak jsme nezůstali jen u jednoho piva:D.

17.11. Jsme ráno odlétli do Indie a čekáme na spoj Dilí - Řím, odkud následně odletíme do Prahy...