Výlet do Police nad Metují a okolí. 2004

4. července

Na místě jsme samozřejmě hned operativně změnili plán trasy a místo po silnici jsme do Police šli železničním tunelem a čert ví kudy... Když jsme se konečně opět dostali na silnici a chtěli jsme si užívat nerušené chůze, zatroubila fabie a tak jsme se s našimi kamarádkami z Veltrus svezli až k nim na chatu ve Stárkově. Po obědě a dlouhé debatě o baťozích jsme s Katkou a Luckou vyrazili na vyhlídku.

Asi po 2 hodinách jsme se s nimi museli rozloučit a my jsme vyrazili směr Adršpach.

Bylo hrozné vedro a tak se neni čemu divit, že jsme trasu zvolili tak abychom na večír dorazili k nějaké hospodě a odtamtud to měli kousek k přespání.

Toto je Jakub ještě relativně v "pohodě". Sedíme totiž v hospodě a čekáme na jídlo. Trvá to pravdu dlouho a tak popíjíme, popíjíme a popíjíme. Tak se neni čemu divit, že to dopadlo tak jak to dopadlo:-)

Ačkoli podle mapy bylo místo přespání co by kamenem dohodil, my jsme tam šli asi 2 hodiny. Místo komentáře pár výstižných fotek:

No večer vyl opravdu zajímavej. V hospodě jsme já s Jakubem zjistili, že v jedný věci jsme opravdu stejní, tak jsme si dali nejaký ty panáky a cestou byla opravdu sranda.

5. července

Ráno, když jsme se všichni probrali, jsme zjistili, že jsme si lehli na to nejlepší místo, co jsme mohli. Aspoň jsme nezmokli a Musím říct, že se zde opět projevil Datlův výborný smysl pro orientaci. K našemu zděšení jsme zjistili, že ty krávy, co jsme v noci viděli na pastvině, kterou jsme procházeli, nebyly krávy ale koně a navíc neviditelný.

A pokračovali jsme v cestě:

Na jednom nádherném vyhlídkovém místě jsme si dali malou pauzičku a snídani.

Po prohlídce nedalekého hradu nám pomalu začalo docházet jak velký je to problém, když si dva nejmenovaní členové výpravy úplně zapomenou vzít pití. A tak jsme žízniví dorazili do hospody v Dolním Adršpachu. Tam jsme k našemu údivu spatřili naši starou známou servírku ze včerejška a tak jsme opět popíjeli a popíjeli, ale pozor, COLU! (ač to tak nevypadá)

Dále jsme pokračovali směr Adršpašské skály. Bylo to fajn do té doby, než začalo pršet a potom i padat kroupy.

Dále jsme pokračovali směr Adršpašské jezírko, kde jsme si vyslechli vtipný výklad převozníka a pokračovali jsme k zatopenému dolu.

to už se schylovalo k večeru a my jsme začínali přemýšlet o místě na přespání. Cestou nás opět stihnul liják a tak jsme zase skonči v hospodě. Ven jsme vyšli skoro za tmy, tak jsme neviděli ten obrovskej kopec, kterej jsme se rozhodli vyšlapat kvůli přespání na vrcholu. Jako obvykle jsme se rozhodli rozdělat oheň, ale mokré dříví přece nehoří. K mému překvapení se nám oheň přece jenom povedlo rozdělat. A začala dlouhá diskuse na naše v poslední době velmi oblíbené téma.... Mimochodem jsme totálně začoudili celej les.

A šlo se spát....

6. července

Ráno mě probudil strašnej rámus, praskání větví, lámání kmenů, prostě apokalipsa. V tom jsem si všimnul, že Radek už ve stanu neni a datel taky chběl, začalo mi to docházet.

Ti dva si krátili dlouhou chvíli kácením soušek....

Vydatná snídaně a šlo se na vlak.