Slovinsko 2016

Nakonec jsme se sešli na benzínce v Dolním Dvořišti na hranicích s Rakouskem, kde jsme asi hodinu čekali na Datloauto...

a pak vyrazili dále, měli jsme sebou vysílačky a taky černého pasažéra Karla:-D.

Počasí nám vůbec nepřálo, skoro celou cestu pršelo. Tady pauzujem u jezera Mondsee.

Ve Slovinsku byla v plánu návštěva soutěsky Vintgar.

Celý natěšení na zítřejší vodu už jsme polemizovali, co by šlo jet a co ne.

Tohle zrovna ne:-D.

Samozdřejmě nám tu opět začalo lehce poprchávat, ale náladu nám to nezkazilo.

Takový menší jízek, ze kterého bylo štolou odváděna voda do cca 400m vzdálené elektrárny.

Měli tu parádní WC:-D.

Soutěska končila 13 m vodopádem Šum.

Pod vodopádem lítala vodní tříšť, leč to nevypadá.

Poté jsme se přemístili do Natura Eco kempu, kde jsme byli jediný návštěvníci. Dnešek byl oficiální první otvírací den:-D.

Majitel nás zkásnul a odjel domů, tak jsme měli kemp jen pro sebe.

Večer jsme udělali oheň, buřty, trochu popili a rozebrali všemožná témata o životě:-D.

2.6. Původní plán bylo začít v Krajnské Gore na přítoku Pišnica, ale kvůli nedostatku vody jsme začínali u lávky s jezem cca 700 m pod soutokem.

Z počátku bylo znát, že je málo vody, ale různými přítoky se stav postupně zlepšoval. V první třetině se jelo se převážně roštím:-D.

Sáva Dolinka byla na rozjezd. Obtížnost WW I-II.

I takhle to šlo:-D. Datel pak jako první nedobrovolně opustil loď v nějaké peřeji pod mostem:-D.

Všichni jsme si to užívali:-D. Občas bylo potřeba zastavit a přenést zanesené koryto kládami.

Jeden z cca 5 jezů v horní části, které šli bez problému sjet.

Ve druhé třetině se řeka více otevřela a meandrovala v naplaveném kamenném korytě.

Pauza na oběd nad cca 3m nesjízdným jezem. Madla byla tak hodná, že Datlovi zabalila jen jednu tatranku:-D.

Pohled nad jez. Nakonec spadlo i pár kapek.

Průjezd pod mostem v Mojstraně.

Od Mojstrany začala asi nejhezčí část, cca 6 km peřejí WW II+.

Pohodička na vodě:-D.

Končilo se v Hrušici, kde nás čekala Madla a odvezla mě pro auto. Ostatní mezitím balili a zmokli:-D.

Dále bylo v plánu výlet k vodopádu Peričnik s výškou 52 m.

Nejzajímavější bylo, že se dalo projít za vodopádem.

Společná u vodopádu. Skoro všude lítala vodní tříšť.

Vodopád měl dvě patra... Jackuuuu:-D

Pohled od vodopádu dolů, slušná výška.

Horní vodopád s výškou 16 m.

A taky se dalo jít za něj. Datel zvažoval koupačku, no rozmyslel si to:-D.

Poté jsme se přemístili do kempu Soča, kde jsme byli až do konce.

Večer jsme zašli do hospůdky v kempu ochutnat Slovinské pití:-D.

3.5. Soukání do neoprénů, nafukování lodí a psychická příprava na Soču.

Začínali jsme pod soutěskou Zmuklica.

Jelikož tu celý týden pršelo, bylo více vody než obvykle tak jsme moc nevěděli co nás za tohoto stavu čeká.

U tohoto mega šutru se udělala posádka Radek-Anet, ale vynahradili jsme si to skákáním z lávky.

Tady jsme potkaly komerční rafty, jak trénují s házečkou...

a tak jsme si to taky vyzkoušeli.

Chytéééj:-D.

Dnes už bylo nádherně.

A jedem dál vstříc dalším překvapením Soči.

Třeba takovýmto asi 1,5 m vlnkám:-D.

Parádní místo na obídek.

Pod Čezsočou se řeka více rozlila a uklidnila.

Tak jsme se převážně kochali krajinou.

Komár a v pozadí vodopád Boka.

Poplácám tě pádlem, pojď:-D.

Poté následoval opět trochu těžší úsek, ale všechny posádky neměli žádné potíže.

Dále následoval úsek WW III-IV se dvěma sifony. Za tohoto stavu jsme se rozhodli skončit u vysedacího místa Srpenica II.

Po cestě zpět jsme se šli podívat na vodopád Boka s úctyhodnou výškou 106 m.

Jedná se o nejvydatnější vodopád Slovinska z hlediska průtoku i z hlediska šířky (16 m).

Vodopád Boka je jěště tvořen spodním 30 m vodopádem.

Datlovi to nedalo a chtěl vidět vodopád více zblízka, tak nás donutil jít korytem s ním.

Dál to evidentně nešlo, ale Datel se nevzdával a lezl kamsi do skal a roští, ale daleko nedolezl a po chvíli se vrátil:-D.

Pohled na Svinjak (1 653 m.n.m.).

Na sociálkách nám dělala společnost místní mega můra.

Radek nám pořád nevěřil, že je tak velká a když to zjistil... no vidíte samy:-D.

4.5. Dnes nás čekala Koritnica, většina čekala, že tam zhynem:-D. Bylo více vody než jsem očekával, tak jsem se taky trochu bál co nás bude čekat:-D.

Proto asi Datel udělal Madle fotku na památku:-D.

A toto je ono, nájezd do soutěsky (WW IV), a cca 100m dlouhá soutěska, šířky akorát na baraku:-D. Měl to být nejnáročnější úsek celé výpravy.

Nakonec ji všichni bez větších problému překonali a pro mě to byl asi nejhezčí úsek na vodě, co jsem kdy jel.

Ale Koritnica dále slušně tekla a dala nám ještě pěkně zabrat.

Ondra má menší problémy s jízdou rovně:-D, ale bez ztráty kytičky.

Trochu klidnější místo na odpočinek, v pozadí opět kopec Sviňák:-D.

A pak hurá dál do divokých vod Koritnice.

To jsme již na Soče před mostem na Čezsoču, kde jsme končili.

Zvládli jsme to, až na Komára, který z neznámého důvodu na soutoku se Sočou opustil loď:-D.

Celý nadšený, že žijem, jsme zahájili bitvu pískovým bahnem:-D

Co to na sobě máš...

...Komáre:-D.

Sranda nás přešla, když jsme se musely umýt, z Ondrového výrazu je patrné, že voda byla studená (cca 9stupňů).

O Anetě nemluvě:-D.

V Kal Koritnici jsme se sešli s Madlou, která byla na výletě, a dali si místní speciality.

Odpoledne jsme se kochali výhledy z kempu a pro zpestření hráli Macháčka:-D.

Navečer se někteří vydali na výlet na Velká Korita Soče.

Výhled z lávky.

Hmm, pěkně se to tam mele.

Velká Korita se jim neříká bezdůvodně (jsme vpravo nahoře).

Jeden z mnoha menších přítoků.

Proběhla i soutěž kdo bude mít nejhezčí fotku této kytky.

Kdo chce, může si přečíst zajímavé informace o Velkých Koritech Soče.

Tady měl Datel takový super nápad, že půjde po těch MOKRÝCH DŘEVĚNÝCH svodidlech. No rozmáznul se pěkně:-D.

5.5. Poslední den dopoledne šla většina na canyoning. Ondra, Monika a Komár se jeli podívat na Slalomku na Soče.

Prý by se to dalo jet celkem v pohodě, měla by to být WW IV+.

A ještě si zajeli k Napoleonovu mostu.

Pak už nás čekala jen cesta domů a závěrečné foto na benzínce ve Dvořišti, které se povedlo asi na potřetí, pač tam vždycky někdo vlezl nebo vjelo auto:-D.