Sněžnice - Šumava 2018
9. - 11.2.2018
9. - 11. února 2018 jsme tradičně vyrazili na sněžnice:-) Tentokrát padla volba na Šumavu. Šlo se ze Srní do Německa do zastávky Klingenbrunn. Zúčastnili se: Kuba, Míra, Komár, Radek a Já (Vojta).
V autě blízko Železný rudy.
Z Železný rudy jsme se taxíkem přesunuli do Srní do Hospody Forward. Toto je tradiční úvodní forka zněžnic:-)
Pilo se i jedlo
Míra a jeho pívo
Radek s Bitcoinem
Kuba a za ním je vidět týpek, kterej nám dával přednášku na téma focení:-)
Pomalu se blížila půlnoc, venku bylo asi -5
Já jsem si vzal brýle abych z toho taky něco měl:-D
Kuba s Mírou už těsně před odchodem. Paní hospodská nás okolo půlnoci poslala na mráz:-)
Před hospodou jsme nasadili batohy a vyrazili do tmy.
Dnešní cíl byl vrchol hory Oblík (1225 m.n.m.)
Míra při jedné z pauz.
Pauzy byly občas potřeba, převýšení z hospody na vrchol Oblíku bylo téměř 400m
Po cestě jsme narazili na tuto studánku.
Všichni se zchladili pramenitou vodou a mohlo se pokračovat:-)
Za studánkou jsme sešli z cesty a muselo se jít terénem:-)
Občas bylo potřeba takto prokrosit zasněžené stromky.
Komár měl ze začátku problém se sněžnicema. Ale nějak to dokázal spravit a mohlo se pokračovat:-)
Kluci měli asi pořádně namakáno, tak aby mi neutekli, udával jsem tempo já:-D
Tady už je vrcholová partie Oblíku, zbývá zdolat asi 50 výškových metrů.
A tady jsme konečně na vrcholu Oblíku. Je sobota přibližně 3:00 v noci (nebo spíš ráno?:-D)
A tak jsme neváhali a zapluli jsme hned do spacáků.
Kuba spal jen ve spacáku. Já s Radkem jsme spali ve Žďáráku a Míra s Komárem si postavili stan.
Radkovo pravidelné selfie před spaním:-)
Ráno se nám nikomu moc nechtělo vstávat.
Bylo asi -7 stupnů a kolem to vypadalo takhle.
No nakonec jsme vylezli ze spacáků a pustili jsme se do snídaně.
Snídaně je podle mě na těchto akcích asi nejdůležitější jídlo.
Balíme a chystáme se na odchod
Komár
Jsme připraveni a tak vyrážíme.
Z oblíku jsme šli směr Javoří pila.
Poslední kus před Javoří pilou jsme šli po této dálnici
Mírovi se to nelíbilo a tak šel vedle cesty a takto dopadl:-)
Já s Komárem
A tady už jsme na rozcestí na Javoří pile.
Odtud nás čekala cesta terénem bez cest. Celý den.
Šli jsme jižním směrem. Dnešní cíl byl co nejvíce se přiblížit k Roklanské chatě.
Šumavská příroda je nádherná, zvlášť v zimě kdesi mimo cesty.
Komár vyhlíží rysa. Nebo tetřeva?
Žádného rysa ani tetřeva jsme bohužel neviděli, ale i tak bylo co k vidění.
Letos jsme taky měli poměrně dost sněhu. Cca 1-2m. (ikdyž v Srní to tak původně nevypadalo).
Všude byla znát kůrovcová kalamita. Spolu s závějemi sněhu to ale vypadalo nádnerně.
Společná fotka:-)
Dnes nás čekal jeden velký úkol: Nějakým způsobem překonat Roklanský potok.
Toto je jen přítok Roklanského potoka, i tak nám ale dal docela zabrat:-) Kuba spoléhal na nepromokavost svých bot.
Komár rozhodl pro skok. Beží ... skáče ...
... letí ...
... dopadá ... V tento moment všichni čekali že hodí záda přímo do vody, ale nějak zázračně to ustál.
Nakonec jsme se na druhý břeh dostali všichni, poslední pohled zpět a můžeme pokračovat.
Tady jsme seběhli z e svahu přímo k Roklanskému potoku.
To je on. Roklanský potok. Tady by určitě překonat nešel.
Tak jsme si radši dali oběd:-) Vařili jsme na benzinových vařičích. Kuba měl plyn.
Takový benzínový vařič dobře poslouží k výrobě grogu:-) A tak jsme něco popili až při obědě.
Nálada tedy byla opravdu veselá a tady už si to serem dál proti proudu:-)
Roklaský potok. Nádhera.
Tady bylo potřeba přeskočit přítok. Radek šel první a měl s tím trochu trable. Problém byly větve, které bylo potřeba proskočit, takže většina je použila podobně jako Tarzan liány:-D
Komár skáče skrz stromky přes přítok
Kuba to zvládl bravůrně
I já jsem se dostal na druhou stranu a tak můžeme pokračovat.
Šli jsme po břehu docela dlouho, byly to možná nehezčí místa naší výpravy
Pod sněhem byly často spadaný stromy a tak hrozilo že se člověk někam propadne.
Rohlanský potok byl často takto přehrazený padlými stromy. To nám dávalo naději že nebudeme muset brodit:-)
Od oběda jsme dělali pravidelné zastávky, nikomu se totiž nechtělo nést to obrovské množství rumu, které jsme sebou měli:-)
Jedna z občerstvovacích pauz...
... a najednou Radek padá z mostu:-D
Takhle se tam zaklínil. Všichni jsme se mu snažili pomoct a tak jsme na něj házeli sníh, aby to měl rychlejc za sebou....
Nakonec se z toho dostal, zjistil že celou dobu ležel ve vodě:-D No Vody v oblečení a batohu se v tomto počasí špatně zbavuje. Hned to totiž všechno zmrzne... Každopádně netrvalo dlouho a jdeme dál....
Blížíme se k místu, kde máme přejít (nebo přebrodit) Roklanský potok.
Na chvíli nás zaměstnal Rys, který nás chtěl sežrat. My jsme se však ubránili. Vyfotit jsme ale stihli jen tyto jeho stopy.
Tady už krosíme k potoku
No vypadá to na brodění, maximálně na skákání po kamenech.
Koukáme na to co s tim.
Naštěsí jsme našli tyto spadlý klády. Radek šel první. Dá to, nedá to?
Nakonec jsme to dali všichni...
Kuba s Radkem se ale těšili jak se budou koupat, tak si to na druhém břehu vynahradili. Všichni jsme jim záviděli že mají sníh až v ...
Kuba. Každopádně jsme se bavili my a asi i oni:-D
Radek po zápasu s Kubou
A to už se blížil večer:-)
Míra smutně kouká z kopce.
A tak jsme zakempili. Radek připravil sezení.
Všichni si nejdřív uvařili večeři.
A když už nám ty vařiče už hořely, tak jsme si dali grocek:-)
A byla pohoda:-)
Kuba čeká na pravielný přísun grogu:-)
Radek s Mírou při příravě lahodného nápoje.-)
Já jsem sebou nesl ingredience na horkou čokoládu.
Tak jsem ji uvařil, jen jsem tam dal trochu moc rumu:-D
Každopádně byla pohoda.
Seděli jsme, kecali jsme a popíjeli......
Musím přiznat že jsem se trochu...
... vožral:-D
Komár se na to nemůže koukat.
Míra se tomu směje.
Ale bylo to fajn:-D
No nakonec jsem zkončil takhle:-D Nebudu zde popisovat co této fotce předcházelo....:-D
Všichni jsme se krásně vyspali a tak můžem vyrazit.
Nedělní startovní fotka.
Ráno se dokonce na chvíli ukázalo slunce.
Dnes máme v plánu najít roklanskou chatu, potom vystoupit na Velký roklan a nakonec stihnout vlak z Kliengenbrunnu do Železný rudy:-)
Stále bylo na co koukat.
Pauza kdesi v lese:-)
A to už se blížíme k Roklanské chatě.
Roklanská chata je už bohužel přes 60 let zavřená. Kdysi sem prý proudily zástupy turistů. Byla zde dokonce i možnost přespat.
Dnes je ale chata na skoro na spadnutí.
Okolí je ale krásné.
Ještě fotka a můžem vyrazit směr Velký roklan.
Od Roklanské chaty se šlo skoro po rovině.
Les poblíž státní hranice.
Míra preskakuje potůček.
Dáváme pauzu na hranici. Došla nám voda, nechtěla se nám tavit nová a tak kuba jí sníh:-)
Komár
Tady už se před námi zvedá Velký roklan. Druhý nejvyšší vrchol Šumavy.
Velký roklan leží v Německu kousek od hranic. Tady je pohled na zamrzlé Roklanské jezero.
Začíná přituhovat, nahoře mohlo být tak -10.
Poslední pauza před funálním výstupem. Mě už došly všechny síly a tak jsem uvítal každou pauzu.
A už jsme konečně nahoře:-) Já padnul.
Radek jde připravit foťák na vrcholové foto.
A tady už jsme na vrcholu Velkého roklanu (1453 m.n.m)
Nahoře to pořádně fučelo, a tak za chvíli už pádíme dolů z kopce.
Dolů jsme nabrali tempo. Tady je zavřená chata pod Roklanem v německu.
Okolní les se moc nelišil od toho čekého:-)
Z kopce jsme skoro běželi a tak bylo potřeba se trochu zchladit:-)
Finální fáze cesty podél tohoto potoka.
Podle ukazatelů na vrcholu to bylo k nádraží 2:00, my na to měli 2:15 a to jsme šli na sněžnicích s plnou polní:-)
Ale nakonec jsme to stihli.
Ještě jsme 10 minut čekali na vlak.
A to už odpočíváme ve vlaku směr Železná ruda.
V Alžbětíne jsme museli neplánovaně do hospody:-) Cestou zpátky jsme se ještě stavili na jídlo v Klatovech a pak už jen cesta domů:-)
Na letošních sněžniccích jsme si prošli možná ty nejhezší místa na Šumavě a myslím že to stálo za to. Tak zase za rok...:-)