Alptrek 2 2023

...ale nakonec večer dorážíme na tradiční místo, na benzínku v Dolním Dvořišti. Tuším, že kolem půlnoci dojíždíme na start, kde přespáváme v lese.

Ráno pobalíme věci a vyrážíme.

Chata Blaa-Alm cca 900 m.n.m., kousek od ní máme zaparkované auto. Už se těšíme, až se sem za pár dní vrátíme.

Před stoupáním dáváme u potoka pivo, aby se nám šlo do kopce z veselja :-D.

Začínáme stoupat tou nejdrsnější cestou - Naglsteig.

Jeskyně, už nevím jak se jmenovala.

Blížíme se do sedla, v dáli vykukuje Dachstein. Radkovi začalo hrabat, pořád opakoval něco o "das medchen internat" :-D

Sedlo Beerensattel 1434 m.n.m. a vpravo za stromy už je...

...chata Ischler Hutte. Dáváme žrádlo a náký pííívo.

Pak pokračujeme dále. Na ten kopec vpravo nahoře zítra jedeme.

Potkáváme i nějaké to zvěrstvo.

Stoupání bylo v tom vedru celekem náročné, už nejsme nejmladší :-D.

Konečně výhled na cíl dnešního dne - Kleiner Rauenkogel a Grosser Rauenkogel (dva vrcholky v povzdálí). Přes vrcholky vede ferata na kterou jdeme.

Prej když jsem si to vymyslel, tak lezu první, pak Radek a nakonec Komár.

Pěkná lehčí ferata převážně A-B, s několika težšími pasážemi C-C/D.

Radek.

A Radek už dolejzá po první náročnšjší pasáži na první odpočinkové místo.

Za chvíli jsme na vrcholu Kleiner Rauenkogel 1 747 m.n.m.

Lezeme na druhý vrchol. V dálce je vidět pěkný zelený plácek přibližně uprostřed fotky nahoře.

Grosser Rauenkogel 1 798 m.n.m.

Hřeben po kterém je zítra v plánu jít. Někde dole je ještě ledová jeskyně, ale na tu už není čas, ještě musíme najít místo na spaní a už máme i celkem dost.

Zajímavostí této feraty je, že se i feratou leze dolů.

Nakonec se vracíme na ten pěknej zelenej plácek, kolem kterýho jsme šli na feratu a koukali na něj z vrcholu. Nikde příhodnější místo na spaní nebylo.

S Radkem asi půl hodiny jen ležíme a čumíme, Komár mezitím staví přístřšek.

Nakonec to bylo pěkný místo na spaní, jen cesta k němu vedla skrz hustník :-D. Všude kolem jsou malá jezírka nebo spíš tůňky, kde si kluci nabrali a převařili trochu vody:-D.

Večer kecáme, v dálce se blýská, ale naštěstí neprší.

Ráno balíme a jdeme dál. Během snídaně nás z hustníku pozoruje kamzík nebo co to bylo. Dnes se mělo počasí dle předpovědí pokazit, možná i nákej déšť.

Když se pozorně podíváte, je vidět místo kde jsme spali.

Stoupáme na Schonberg. Komárovi to šlo do kopce nák líp :-D.

Po chvíli dorážíme i my :-D

Občas se mlha roztrhala a bylo vidět trochu dále. Dole je chata Ischler Hutte.

Dáváme jídlo v závětří a před odchodem ještě společná fotka na vrcholu Schonberg 2 090 m.n.m.

V mlze naproti oba dva vrchohy Rauenkogel.

Zbytky sněhu kousek od Schonbergu. Dneska byla část cesty po pěkném hřebeni.

A nejvyšší vrchol treku Grosser Wildenkogel 2 093 m.n.m.

Dále cesta pokračovala po již trochu ostřeším hřebínku - Ostgrat.

Místy je zde natažené i ocelové lano. Na některých webech je tato část uváděna jako ferata obtížnosti A.

Poslední metry.

Dále pokračujeme dle mapy k jeskyni.

Je potřeba dodržovat pitný režim.

A jsem u ní, byla opravdu hluboká.

Šnek Alpský :-D

Cesta dále nebyla moc dobře značená a šlo se tam blbě. Celkově nám cesta od sedla pod Ostrgartem zpět na "hlavní" cestu trvala déle než jsme čekali.

Vzhledem k tomu, že včera večer ani během dne, v podstatě nebyla možnost doplnit vodu (tůňkám jsme moc nevěřili), Radek objevil sníh v této jeskyni, tak si rovnou trochu sněhu roztál. Já šel mezitím srát :-D.

Tady už jsem zpět na hlavní cestě a pauzejeme před dalším stoupáním.

Za námi hřeben po kterém jsme šli.

Radkovo krátké okénko o přírodovědě. Nebyl tam signál tak jsme se díky Radkově aplikaci nedozvěděli jestli jsou ty bobule jedlé :-D.

Otvírají se nám pohledy na východní část Mrtvých hor. Někde tím směrem je nejvyšší vrchol Mrtvých hor - Grosser Priel.

Dále se pokračovalo po takovýchto platech.

Takto to vypadalo zblízka.

Všichni už máme žízeň a těšíme se na...

Jungfrauenbrundl :-D:-D. Pijeme a doplňujeme lahve.

Pokračujeme podél Wildensee až nacházíme alespoň tento plácek, kde je kravských hoven o něco méně. Přesto kousek od hlavy mám stejně hovno :-D.

Večer rozjíždíme gročky. Radek celej trek tvrdí, že nám chce něco říct až k tomu bude příhodná chvíle. Po pár gročkách nám sdělí, že čeká dalšího potomka :-D.

Ráno už je zase nádherně.

Jedna umělecká s kládou :-D.

Další pěkné místo na spaní, nebýt všude tolik hoven :-D.

Tady je pěkně vidět jak fotí Komárův mobil.

A tady Rakův foťák.

Vedli jsme sáhodlouhou debatu o foťácích v mobilu a normálních foťácích :-D.

Taková chatová oblast - Wildenseealm. Pár chatiček tam bylo fakt pěkných. Zde by měla být odemykatelná chata pro nocování.

Jednu chatu hlídal býk.

Dnes ja zase vedro, pauzujem u pramene.

Komár se šel umýt do koryta na vodu pro krávy :-D:-D.

Další brundl, dnes o vodu nouze nebyla.

Dál cesta pokračovala větší část v podstatě po vrstevnici, kde z jedný strany byl sráz nahoru a z druhá strany sráz dolů.

Moc pěknej úsek cesty pojmenovaný Karl-Stoger-Steig.

Po cestě je i pár jeskyní, šla z ní fakt zima.

Na chvíli jsme do ní vlezly, aby jsme se v tom vedru zchladili.

Radek byl dnes nadšenej.

Fakt nadšenej :-D. Dole jezero Altauseer See.

Jeden z posledních úseků, kde bylo nataženo i ocelové lano.

Pak jsme se vyhouply do oblasti kolem Loseru.

Dáváme jednu společnou fotku a...

jdeme na pivo do Bergrestaurant Loser-Alm.

Po dvou pivech, třetí jsme už radši nedávali, i když kluci měli pojištění, s tím že můžou chlastat, jdeme ještě na Sophia klettersteig.

Feratu lezeme se všema věcma.

Je to celkem jednoduchá ferrata, převážně A-B, s pár místama B/C.

A jedním místem C, které bylo někde na konci.

Finální výlez nahoru.

Pak bylo v plánu spát někde u jezera Augstsee. První místo ke kterému jsme přišli bylo pódium a to jsme řekli že tady spát nebudem, někde budou určitě pěkný placky. Tak odcházíme jezero...všude kravský hovna a plácky nic moc.

Nakonec zastavujeme zhruba na druhý straně jezera naproti pódiu u laviček a říkáme si, že tady by to snad šlo. Podle mapy by dále měl být pramen (asi 100m od pódia), tak k němu nalehko vyrážíme. Čepovat se dalo buď z roury do které bylo potřeba kamsi do hlubin návrat lahev nebo

z čůrků z mechu. Když máme načepováno, vracíme zpátky k věcem co jsme nechali u laviček.

No nakonec jdem spát na pódium, kde jsme byli asi před hodinou :-D.

Alespoň odtud byl pěkný výhled na Atterkogel 1 826 m.n.m.

Večer dopíjíme poslední gročky a jdem spát.

Komár už spal, já už skoro taky, když náhle Radek začal hrozně něco vykřikovat...no vyšel Měsíc :-D.

Ráno máme výhled na Dachstein. Jdeme do hospody kde jsme byli včera a domluvili se, že si tam necháme batohy a vyrážíme na Sisi klettersteig, která končí na vrcholu Loser.

Před nástupem na feratu jdeme ještě do jeskyně Grosser-Loser-Loch.

Byla fakt velká.

Jedna z mnoha odboček kamsi do hlubin hory.

Byli jsem tam přes půl hodiny, ale jeskyně nekončila. Doma jsem pak hledal a ty jeskyně jsou obrovský, takže jeskyně dostála svému jménu.

U nástupního místa přichází starší pán, ještě se ho ptáme jestli nechce jít první, ale že ne, že poleze pomalu.

První lezu já, pak Radek a nakonec Komár.

Tato ferata už těžší, je tam spoustu C a D pasáží. Tady zrovna jedno z mála pohodových míst.

Kluci čekají až povylezu, pod náma občas zaslechneme jak se cvaká ten starší pán.

NJ, tady už se škrábu nahoru.

Radek, kterej na nástupu na feratu zjistil, že si nesundal karimatka z batohu :-D.

A Komár:-D.

Jedno zajímavý místo, kratší traverz ale bez jakýchkoliv umělých stupů. Ale na fotce je jiné místo :-D.

Ferata je to pěkně vzdušná, dost často se leze v podstatě po kolmé skále.

Tady už dolézá Komár k další odpočinkové části.

Pána stále občas slyšíme.

Tak lezem dál.

Naproti je vidět poslední nejtěžší úsek ferraty.

Výhled od nástupního místa poslední část, zde je možnost feratu opustit. Pána zatím nevidíme.

Lezu první, údajně nejtěžší pasáž ferraty. Mě ale asi přišla nejtěžší pasáž úsek nad tímto místem.

Pak Radek, ještě stíhá pózovat na fotku.

Komára neměl kdo fotit tak si dává selfii, i když měl, prý tam potkal toho staršího pána.

Komár dolézá poslední metry.

A tady už konec ferraty. Kousek odtud je vrchol.

Společná na vrcholu Loser 1 837 m.n.m.

Kousek od vrcholu dáváme pauzu, tito ptáci nám žraly skoro z ruky. Pořád si říkáme kde je ten pán, když z Komára vypadlo, že ho potkal před tím těžký úsekem a říkal "shit" a prý měl dost, tak mu Komár řek že je tady rest place a šel :-D. Když odcházíme tak s ferraty jde nakej chlap s mobilem na uchu.

No za chvíli slyšíme vrtulník a koukáme jak tam někoho vytahují na laně :-D. Jestli spadl nebo se někde seknul se už nedozvíme:-D.

Jdeme ještě k Loserfenster a jdem dolů.

V hospodě dáváme ještě dvě piva a mažeme dolů k autu.

Po cestě se chladíme z různých potůčku.

Už se blížíme k chatě kterou jsme míjeli první den a těšíme se na žrádlo a pivo.

K naší smůle mají dnes zavřeno. Fotíme sviště co tu máj v ohradě (když se podíváte na třetí fotku, tak tam ty sviští taky jsou, ale my si jich nevšimli). U auta dáváme koupačku v potoce a jedem dolů do města Altaussee.

A opět k naší smůle zjišťujeme, že se tu konal třídenní pivní festival. Místní tvrdí že teď chlastali tři dny v kuse a prostě dnes mají zavřeno :-D. Nakonec nacházíme jednu jedinou otevřenou restauraci, dáváme žrádlo, pivo a pár místních panáků na Radkovo nadcházející dítě. Někdy později večer k nám přichází číšnice a spustí slovensky, že zavírá, ale ať si dopijem a pak jí tam někam schováme sko. Dopíjíme a jdeme spát na fotbalové hřiště, to jediný vypadá nepomočeně po tý jejich třídenní kalbě.

Ráno jdem do pekárny na snídani. Ráno už místní technický služby uklízí bordel a rozvážejí kytky. Asi je uklidili aby jim je nepoblili a nepomočili :-D.

Vracíme s k autu a vyrážíme domů. Nahoře ční Loser.

Opět stavíme na tradičním místě v Dolním Dvořišti a děláme netradiční fotku zdi :-D. Pro ty kdo to nepostřehli, Aneta byla v té době na dovolené v Chorvatsku, a většina fotek na fb byli fotky zdí:-D.