Míra
Poslední fotka, uhasit oheň a jdeme :-)
A tady už pěkně chumelí :-) Naše kroky vedly k velému krmelci, který jsme objevili před 4 roky a u něj bylo tehdy plno zubřích hoven :-D Takže jsme doufali že bychom letos už mohli ty zubry vidět....
Tady jsme všichni před krbem v jeskyni
Řeku jsme překonali po starym silničnim mostě.
Na chvíli jsem asi usnul:-D
A už tam sedíme, bylo to luxusní.-D
Konečně jsme nahoře:-)
Míra
Tágem jsme se dopravili do hotelu, kterej vybral Kuba a já musím uznat, že byl o kapánek lepsí než hotel, v kterym jsme tu spali naposled:D
Jsme v Lukle. Ubytovali jsme se v Guesthousu a takové zvláštní stařeny. Po tom co jsme si obědnali jačí steak velikosti asi 4x4 cm, kterej byl navíc připálenej a tvrdej a hnusnej jsme si obědnali šerpa tea...Všechny nás zajímalo co je ten pověstnej čaj, po kterym maj šerpové takovou sílu a energii...Obědnali jsme ho rovnou asi 5 litrů. Mírův výraz myslim vystihuje dokonale tu skvělou chuť. S velkými problémy jsme každej vypili jeden hrnek (Míra to nedal vubec:D). Nojo...Ale co s těma zbylejma litrama...Přece nemužem stařeně říct že je to hnus...Vymyslel jsem teda plán, že to vylejem do záchoda. Míra za trest, že to nevypil hlídal dveře, jestli stařena nejde z kuchyně a já doběhl na záchod a vylil to:D...Když se pak stařena ptala jaký to bylo, řekli jsme, že super, ale že vyzkoušíme něco jinýho:D...
V některých guesthousech dostanete před jídlem horký mokrý ručník k otření všeho nezbytného...Například Rukou a obličeje...
Cho La pass je někde zhruma nad Mírovou hlavou...Pokračujem do Dragnagu - našeho dnešního cíle.
A už se neválíme...Z Cho la passu se jde dolu nepřijemnou sutí a Mírovi z toho až vylítla nudle z nosu..
2.11. Je ráno, je jasno a tak jakmile zacházíme za zatáčku objevuje se za námi poprvé Mount Everest. Už mužem domu:D
Po ulici pobíhaj opice...A Míra je krmil jablkem:D:D
Nedělní startovní fotka.
Míra se tomu směje.
Musím přiznat že jsem se trochu...
Radek s Mírou při příravě lahodného nápoje.-)
Míra při jedné z pauz.
Míra a jeho pívo
Hospoda nikde žádná, tak jsme si jídlo uvařili v čekárně místního nádraží. V levo sedí nor, kterej se tam k nám přidal:))
Super počasí způsobilo, že víl lidí bylo u barů a restaurací než na sjezdovce:D
Je ráno a jdem jezdit:))
Po serii nedorozumění a zpoždění jsme bohužel nestihli první večeři:D
Jsme tam. Pražská bouda cca v 1100mnm.
Míra
Míra, Radek a Kuba udiveně hledí na pasoucí se krávy.
Míra vypadá jako Kadel:-D:-D
Foto uvnitř
Po tom co jsme se pokochali pohledem na okolní pláně, kde jsme neviděli jediné zvíře, pokračujem v cestě.
Kleiner Tauernsee...
Společná fotka na vrcholu Schneewinkelspitze (3015mnm)..
Společná fotka...
Navíc nám docházela voda, takže žerem sníh kde se dá:D...Nějaká ta únava byla, tak dáváme pauzu..
Míra s komárem sestupujou po kolmé stěně dolů, Kuba už se naproti škrábe nahoru...
A jedeme dál.
Tady měl Datel takový super nápad, že půjde po těch MOKRÝCH DŘEVĚNÝCH svodidlech. No rozmáznul se pěkně:-D.
Nakonec ji všichni bez větších problému překonali a pro mě to byl asi nejhezčí úsek na vodě, co jsem kdy jel.
Končilo se v Hrušici, kde nás čekala Madla a odvezla mě pro auto. Ostatní mezitím balili a zmokli:-D.
2.6. Původní plán bylo začít v Krajnské Gore na přítoku Pišnica, ale kvůli nedostatku vody jsme začínali u lávky s jezem cca 700 m pod soutokem.
Náš slavnej příchod na letiště v Ivalu, kde jsme se opět setkali s Ohrem a Roubym.
Tak a v tuto chvíli už opravdu končí náš trek. Skoro snad i se slzama v očích budem za chvíli donuceni nastoupit do vyhřátého autobusu, který nás odveze zpět do civilizace:))...Pokud tedy přijede...
Už jen pár stovek metrů nás dělí od silnice, která tuto oblast ohraničuje.
4.3. Loučení s poslední autiotupou.
Čas si krátíme karetní hrou Bang!
Ranní startovní fotka s autiotupou Njavgoaivi.
Do autiotupy Njavgoaivi jsme došli opět téměř za tmy. Byl to opět poměrně náročný den. Uklidňující je pro všechny to, že nejnáročnější úseky cesty už máme za sebou.
Najdete horizont?:)
Dostáváme se asi do nejnehostinějších míst naší cesty. Do kraje kde byl jen sníh, zima, vítr, nás 6 a podivný kámen kdesi na obzoru.
Taaaak a jsme z kaňonu venku. Nahoře šíleně foukalo.
Společná fotka u zamrzlého vodopádu. Komár chybí...bylo mu blbě tak nám aspoň dělá horkou vodu na čaj...
Tato kammi je ale uvnitř moc pěkná. Jsou tu dva stoly a luxusní krb:). Po rozdělání ohně se nám povedlo kammi pořádně začoudit. Komín byl totiž zapadanej sněhem. Sníh se z něj nakonec povedlo dostat Vojtovi, kterej do něj mlátil koštětem tak dlouho až o něj to koště zlomil...
Kammi je označení pro jakousi chatku, nebo spíš hobití noru. Kammi nejsou tak luxusní jako autiotupy. Nejsou zde kamna, není zde vřič, nejsou zde postele. a bývá v nich zdaleka méně prostoru. Z místní kroniky jsme zjistili, že tu půl roku před námi nikdo nebyl.
1.3. a my opouštíme toto magické místo. Dnes opět trošku nevíme do čeho to vlastně jdem...čeká nás totiž sestup do Kaňonu Kevo.
Hora Guivi 641mnm dobyta.
Na Guivi se nakonec vydáme Já, Kuba, Míra a Komár...Vojta s falcou jdou s námi jen kousek.
Pár fotek dokumentujících život na autiotupách...Na této je plynový vařič značky Primus:))
Ze všech fotek ze srubů by se mohlo zdát, že je tam snad nějaké osvětlení. Ten dojem dělá pochopitelně blesk z foťáku. Takže realita vypadala asi takto:). Jediné čím jsme si svítili byly svíčky a čelovky:)...
Všichni najedeni:). Pouštíme se do doplnění tekutin. Výběr byl velký. Měli jsme Slivovici, Stroh, Tatranský čaj, potom cosi Kubovo a samozřejmě hafo rumu.
Ráno nás čekala špatná zpráva. Rouby a Ohr se rozhodli vrátit se zpět. Pokračovalo nás tedy už jen 6. Toto je poslední společná fotka celé skupiny.
V autiotupě:). Tak se ve Finsku nazývá srub který je určen pro turisty a polárníky. Autiotupy jsou odemčené, bývají tam kamna a plynový sporák. Smí se zde zůstat maximálně 2 noci.
Takhle má vypadat polárník:D...
V letadle do Ivala - nejsevernější Finské letiště.
Nakonec ale přijel autobus:-)
Nedělní startovní fotka:-D
Snídaně
Skupinovka kdesi v Brdských hvozdech
Občas jsme se nemohli dohodnout kterým směrem vyrazit, ale nakonec to vždycky dobře dopadlo
Startovní poobědová
Startovní fotka v Zaječově
Peřeje pod dálničním mostem:D
Když bylo tak skvělé počasí a jet na hory by byl ten největší nesmysl, vyrazili jsme v tomto složení na Jizeru:))
Velký Rozsutec (1609 m.n.m.) dobyt.
Na hřebeni jsme opět potkaly týpky, kteří spali s náma na chatě a ptali jsme se jich jestli je Rozutec otevřený a oni, že ne, ale jelikož jsme Češi... No je vidět jakou máme pověst:-D.
Zpět na hřebeni...vrchol Steny (1572 m.n.m.).
Na chatě jsme si dali pár piv a dobrou polívku.
A to už jsme na vrcholu Suchý (1468 m.n.m.).
Šprajc:-D
Průchod mezi skalnímy hřiby.
I sluníčko svítilo...
Hospoda ve vesničce Pasterka. Nějaký malý dítě mi tu poslintalo bundu:-D
Cesta podél Česko-Polských hranic.
Závěrečná fotka na Mácháči.
někteří to zalomili:-D
Pláně
Mírovo umělecké foto:-)
Ráno jsme se náhodně potkali s Terkou, která tudy zrovna vandrovala a tak se k nám přidala:-D
Pilo se, žralo a kecalo
Pěkná útulná chata, ale byla tam pěkná kosa:-D.
Osser neboli česky Ostrý dobyt (1293m.n.m.), někdo dokonce došel až na vrchol ve sněžnicích:-D.
Bylo opravdu teplo...
Kofina dostala nový batůžek, byla sranda pozorovat Radka jak jí ho nandavá (moc se jí to nelíbylo) a ani se nedivím, když musela nést Radkovi pivo:-D
Po chvíli již bylo nutné nasadit sněžnice.
To již vyrážíme vzhůru do neznáma.
Startovní v Nýrsku, kde jsme nechali auto...
Ráno jsme potkali místní ovce.
Zábava zdáse byla:-)
Datlík s mírou:-D:-D
Kdesi v hospodě v Ouči:-D
Stoupání na vrchol Luž po hranici s Německem.
Vskutku bylo:-D
Oheň hřál (někdy) :-D
Takto jsme to tam okupovali.
Čáp, zajímavý skalní útvar a vyhlídka:-)
Hromdé foto na věži Helfenburgu.
Míra a jeho mega chleba
Takto jsme si to štrádovali
Startovní fotka u nádraží v Úštěku:-)
Míra pije citron:-D
Mírův drsný pohled
:-D
Míra asi Ohr:-D
A nakonec Oficiální fotka LopuchAkce 2013
vaříme
No comment
míra...vypadá nějak mokře:)))
Snidane:-)
Mont Blank 4810 mnm:)))...sme tam:)
Jééé hele foťák
A tady je majitel :D
a jedna společná..
...a jak jinak, závěrečná fotka na stejném místě jako před měsícem...
...poslední metry plavby před Nice...
...opilci...
...bohužel jsme stihli jen jedno letadlo, ale i tak to bylo fajn...
...i města...
...tady je jasně poznat kdo že je to ten gerrrrmánec:D
A první fotka kde sme uplně kompletní:)
A už se připlazil i datel tak se s námi s nadšením fotí:)))
takže nam nic nebránilo spát pod širákem:)
A jak nám po chvíli došlo tak nahoru se pujde opravdu celý den:))
ehm...
ale opak je pravdou byla to mega jeskyně
Za námi Cave Prohodna, nevypadá moc velice co?
No jooo...se dalo čekat že nám ujedou:D...
Společné foto, při kterém si datel ukopl palec...střevo je to..:D
Míra:-D
bubeníci na buben
Masážní kurz...všichni si mohli vyzkoušet:D
Míra alkoholik....a chlastá rum!!
Běžkaři:D
"ksicht" n. 2
ééééááá
Tady jsme u jalovcce
Tohle nebudu komentovat:D:P
Profesionál....
Nj...sem si potřeboval vyklepat listí....no a koukněte jak na to reagoval míra:D
Na rozhledně
A hlavou dolu...dostat se tam a zvlášt dostat se zpět(žejo Míro:D:D)nám dělalo fakt velký problémy:D:D
Dost dobrý to bylo...kdyby nebyla tak dlouhá vzal bych si jí domu:D:D