Za sedmero horami a sedmero řekami žilo bylo šest skřítků, každej byl jinej ale všichni dohromady chlastali ( teda chlastali i každej žvlášt ale když chlastali spolu stálo to vždycky za to). Jednou, už tomu budou pomalu čtyři roky, se skřítkové obbjevili na chatě u Sázavy, samozřejmě že se jim tam líbilo, a tak tam jezdějí každý rok zas a znovu. Nejinak tomu bylo i loni. Už se těší jako malí. Až zas přeběhnou tu lávku, vyběhnou mírný kopeček, dotknou se nového zábradlí a spatří onu vytouženou chatu. Dozajista to hned oslaví. Zelená a tonik to prozatím spraví. To už však jsou do chaty vnášeny zásoby jídla, pití, občasi i něakého toho dřeva na zátop, aby nám skřítkové neumrzli. Ze zapojených reprobreden ( repráků taky možno říct) se začíná linout ta správná směs zvuků, při kterých se skřítkové usazují na židle kolem velkého stolu. Skřítek zvaný Vojta vytahuje své zvučící dřevo a začíná na něj hráti. Kolem stolu se rozprostřela ta správná atmosféra. Zpívají všichni. Občas je zpěv přerušen neakým tím rituálem s chlastem jako slavnostní přípitek 1, slavnostní přípitek 2, atd. Když se začne blížit půlnoc, skřítek zvaný Datel se začne neklidně vrtět na svém sedátku. To asi začal přemýšlet kudy letos povede jeho slavná noční procházka. Mezitím se skřítek Vojta ožral jako prase, takže jeho zvučící dřevo musel převzít skřítek Kuba. To už se ale většina skřítků začala zvedat a toužebně vyhlížet ke dveřím, zvláště pak skřítek Vojta. Tomu totiž bylo šíleně špatně. Nebojácně vyrazil kupředu ke dveřím, načež zaseknut o lavičku, strávil půlhodinu v předsíni. Když ho ostatní skřítci osvobodili vyrazili ven. Tam jako první, z již dříve specifikovaných a v této pohádce nerozebíraných důvodů, vrhnul skřítek Ondra. Ten si to odbil hned ted na začátku a pak se jen smál. Ted nastal ten pravý čas pro skřítka Datla. Zavelel: ,,Za mnou. A šlo se nejprv byl pokus o procházku se skřítkem Vojtou, ale ten na tom byl tak zle, že musel být po půl hodině uložen do postele. I s kbelíkem. Skřítek Datel zavelel podruhé: ,,Za mnou. Tentokrát se šlo již tradiční cestou k řece Sázavě, k jejím kamenům. Pak následoval výšlap do kopce a ,,jízda,, dolů na tradiční lávku o které za světla nikdo neví. Skřítci, vydatně posilněni světluškami, se začali poštuchovati. Ponejvíc Skřítek Datel a skřítek Kuba, Zbylí skřítci je pozorovali a občas vypomohli tu, a občas tam. Když se dostatečně vyřádili navrátili se opět k lahodnému moku a vydatné krmi. To ovšem zapůsobilo na některé skřítky tak dokonale že vydatně poblili umyvadlo, jako by jim(mu) to nestačilo, začili se rukama ráchat v obsahu umyvadla. No sranda to byla nárámná, zvláště když chtěli skřítka Datla mydlit mýdlem. Oblečeného. To je však zmohlo na tolik že postupně uléhali do svých pelíšků a vítali snovou vílu. A my pojďme potichoučku polehoučku pryč abychom ji nepřerušili jejich krásný a dozajista zvučný spánek. Těšme se již na další setkání se skřítky. Třeba ste je již potkali a nevíte o tom.
