‹Ne zebysme kourili, to ne, ale Kuba topil v kamnech a trosku to nezvladal, nicmene nakonec se to opet rozhorelo, chata se vyvetrala a tak se pokracovalo.<br>Uz si nevzpominam co se vsechno delo potom. Rano jsme vypadli supervelkou rychlosti a slo se do hospody a pak na vlak. Zazvonil zvonec a Datlochaty byl pro tentokrat konec:-D<br>Vojta›
