‹K tomu kameni jsme šli snad 5 hodin (i když mě přišlo že tak 10) a on se pořád nepřibližoval. Celou dobu jsme čuměli na ten stejnej obzor, stejný všudypřítomný bílo a podivnej šutr v dálce. Nakonec jsme se ale ke kameni přiblížili. A on to nebyl kámen, on to byl les. Po tom co jsme se přiblížili ještě víc se z lesa najednou stalo ještě něco úplně jiného....›