← Silvestr 2003: Velká Úpa · 2004 3 / 67 ×
‹
28.12.(neděle)- ráno byla obrovská snídaně, tedy alespoň pro někoho, následující plán byl asi takový: Já, Polášci a Datel, se vyvezeme na Růžohorky a sjedeme kousek níž, kde potkáme Jakuba, Lenku, Verču a Ondru. Naše skupina se tedy vydala na cestu Do Pece k vleku, pohodlně se vyvezla nahoru, kde mimochodem bylo krásně. V tom nás napadl geniální plán, vylézt ještě na sněžku, když už jsme tak blízko, Ráďa zavolal druhé skupině, ta mimochodem ošetřovala nějakého němce, Ondra jim napovídal že jsou studenti medicíny a bůh ví co ještě. Tak jsme se tedy vydali na Sněžku jelo to celkem pěkně, až jsme si z toho vyskočily,bohužel Sněžka není žádný pidi kopec, přišlo tedy i na docela prudké stoupání.Ovšem stálo to zato, nahoře byl krásný prudký vítr hryzající do tváří svým nepřehlédnutelným mrazem, ruce se pomalu nedali vyndat z rukavic a tělo jako by se stalo kusem ledu. Udělali jsme tedy pár fot, prohlédli rozevlátou mapu a vydali se horem pádem, co nejrychleji dolů. Naneštěstí dolů vedla zledovatěla skluzavka s místy narafičenými kusy obnažených kamenů. Kdyby někdo spadnul, nepřišel by tedy jenom o stabilitu, ale mohl se svést i o pár metrů níže a nechat místo na budoucí záplatu. Jedinou škodolibou radost v našich srdcích působil pohled na holé polské stráně.
28.12.(neděle)- ráno byla obrovská snídaně, tedy alespoň pro někoho, následující plán byl asi takový: Já, Polášci a Datel, se vyvezeme na Růžohorky a sjedeme kousek níž, kde potkáme Jakuba, Lenku, Verču a Ondru. Naše skupina se tedy vydala na cestu Do Pece k vleku, pohodlně se vyvezla nahoru, kde mimochodem bylo krásně. V tom nás napadl geniální plán, vylézt ještě na sněžku, když už jsme tak blízko, Ráďa zavolal druhé skupině, ta mimochodem ošetřovala nějakého němce, Ondra jim napovídal že jsou studenti medicíny a bůh ví co ještě. Tak jsme se tedy vydali na Sněžku jelo to celkem pěkně, až jsme si z toho vyskočily,bohužel Sněžka není žádný pidi kopec, přišlo tedy i na docela prudké stoupání.Ovšem stálo to zato, nahoře byl krásný prudký vítr hryzající do tváří svým nepřehlédnutelným mrazem, ruce se pomalu nedali vyndat z rukavic a tělo jako by se stalo kusem ledu. Udělali jsme tedy pár fot, prohlédli rozevlátou mapu a vydali se horem pádem, co nejrychleji dolů. Naneštěstí dolů vedla zledovatěla skluzavka s místy narafičenými kusy obnažených kamenů. Kdyby někdo spadnul, nepřišel by tedy jenom o stabilitu, ale mohl se svést i o pár metrů níže a nechat místo na budoucí záplatu. Jedinou škodolibou radost v našich srdcích působil pohled na holé polské stráně.
›

Šipky ← → přepínají fotky · Esc zpět do galerie