Další část už byla o něco přívětivější, byli jsme přece jenom o pár desítek metrů níž, vítr už tolik nefoukal a led byl přikryt vrstvou sněhu. My s Ráďou nasadili a cestou brzdili zachytávajíc se o větve keříčků, které napříč cestou nebyli vzdáleny víc jak půl metru, plužit se tedy moc nedalo, a keřík alias brzda dokonale postačoval. Za nějakou dobu už se pomalu začalo smrákat,