Místy jsme zastavovali nevím kde, protože toho stejně nebylo moc vidět, jednou jsem dokonce objevil skalný domov, ve kterém bylo přímo nádherně. Mimochodem Datlík si zlomil svou plastikovou hůlku, při odstraňování sněhu z jednoho sloupku. No za nějakých pět hodin jsme urazili asi deset kilometrů, což nás zcela vyčerpalo, tak jsme nasadili do nejbližší hospody, kde na nás silně zapůsobil ostřílený vrchní, který nejdřív sprdnul Ráďu za jeho talíř, na nás měl několik poznámek ohledně našich bot, a pak se ještě hádal s němci o ceny. Když jsme odjížděli, na Sněžku již nebylo ani pomyšlení, jelo se rovnou do Špindlu a to tou nejkratší cestou po silnici. (po nějakém čase) Na autobusové zastávce nás začali trápit starosti s autobusem, naštěstí jsme jeden stihli, jeli jsme s ním až do Vrchlabí, odkud měl navazovat další spoj, jak sami tušíte nenavazoval. Naštěstí jsme našli taxikáře, který nás hodil až domů poměrně za slušnou cenu.